1444
Ambon
Administrátor
--- 31. 1. 2013
Volby ukázaly, že se společností je možno prováděti „psí kusy“
Vrtěti psem III.
Pokračuji v zamyšlení nad proběhlými prezidentskými volbami, v kterém se snažím poukázat na mentální i duchovní stav společnosti - zvláště s přihlédnutím k nástrojům, jimiž může být vůle společnosti ovládána a manipulována (jak nám to volby - dle mého názoru - opravdu názorně předvedly). Propaganda tentokrát nedosáhla svého cíle, ale její úspěch byl značný - zvláště s ohledem na "kvality" toho, jehož propagandisté hodlali katapultovat na nejvyšší místo ve státu. Vidím v proběhlé předvolební kampani neocenitelnou lekci, která se nám může někdy v budoucnosti hodit.
 |
Dalším poraženým jsou média, hlavně novinová
Pro mnohé to - jak doufám - nebylo nic objevného, ale snad i řada dalších se přesvědčila o současné vyprázdněnosti pojmu "nezávislá média". Hlouposti o tom, že média jsou "hlídacím psem demokracie", už po těchto volbách můžeme definitivně smést se stolu. Vždyť právě tehdy, kdy si měla média nejpečlivěji hlídat svou nestrannost (v nejhorším případě ji alespoň pečlivě předstírat) - a to jsou volby a předvolební kampaň - tak naše české noviny vstoupily zcela nepokrytě do služeb jednoho z kandidátů. To by jim nemělo být zapomenuto. Čím se vlastně liší tato média od Rudého práva? Je tu vůbec ještě nějaký podstatný rozdíl? Rudé právo pracovalo pro jednu stranu. Ostatní noviny pro ni pracovaly také, ale s trochu menším nasazením (a menším formátem i nákladem). V současnosti jsou noviny: Právo, MF Dnes, Lidové noviny, Aktuálně.cz, Reflex, Respekt atd. semknuty v jedné nerozborné frontě pro jednoho a toho samého z kandidátů, o němž někdo někde v zákulisí rozhodl, že to bude ten správný prezident pro naše pracující.
Málokdo už popírá fakt, že prakticky všechna masmédia stála proti Zemanovi a jednoznačně propagovala Schwarzenberga. Kouzlem nechtěného je, že Zeman jako vítěz tím dostal auru opravdového hrdiny, který dokázal zvítězit proti stonásobné přesile, v zápasu proti všem temným totalitním silám. Jestliže mu média vyčítají, že v rámci předvolebního klání použil nějaké "podpásové údery", tak nepřiznávají, že hlavním faulem těchto voleb, byl faul médií. Vše, co Zeman provedl sporného, je jen chabým vyrovnáváním toho, že jeho soupeř v tomto zápolení měl oficiálně schválený doping a podplaceného rozhodčího - tj. média stojící bezvýhradně na jeho straně.
Vítězství Zemana je v tomto případě nutno označit jako vítězství demokracie, protože zvítězily hlasy voličů nad totalitními médii. Schwarzenberg se v těchto volbách dostal do velice nedůstojné situace, kdy jeho "značka" reprezentovala nedemokratické praktiky, totalitní spřažení valné části těch, kdo zde mají nějaký vliv, úplný rozvrat kritického myšlení v jeho táboře a nedůstojné stalinistické hnětení lidových mas. Ti, kteří se tolik zaklínali demokracií ve prospěch Karla, nyní běsní, když většina se nerozhodla podle jich přání. Zároveň je Zemanovo zvolení české vítězství demokracie nad feudalismem, neboť hlavním lákadlem našich kovaných demokratů na knížete Karla byla jeho urozenost či "duch šlechtický" (Menzel).
Mezi Schwarzenbergovými médii však jeden deník - jak se mi zdá - dokázal obzvláštně vyniknout v arogantně předváděné nenávisti vůči Zemanovi a v servilitě vůči knížeti. Tímto deníkem, který dokázal nemožné, myslím Lidové noviny, které na mě v době předvolební kampaně působily dojmem, že je vydává Schwarzenbergův volební tým. Vrcholem nechutné zaujatosti a naprosté absence byť jen náznaku férovosti byl titulek, který celých deset dní před volbami visel na hlavní stránce novin tak vysoko, aby byl při každém otevření tohoto webu dobře vidět. Titulek byl odkazem na poměrně nenápaditý, plytký a nic moc neříkající fejeton, ale o ten tu nešlo. Znění titulku: "Zlý dědek z Vysočiny." (Snímek zde) Kdo by snad odebíral papírovou verzi novin, mohl by si je i s jejich propagandou stalinského typu rozstříhat a nabodnout na toaletě na hák. Kdo zná LN jen z internetu, může si nad tímto plátkem alespoň postesknout - tohle je skutečný problém české společnosti, nikoliv Zeman, ale noviny tohoto neetického stylu jsou jakýmsi prokletím, které se nad naší společností vznáší jako temný mrak. Je to jakési duchovní hnízdo zlých skřítků, takových, jací dokázali kdysi uštvat Karla Čapka...Lidové noviny dnes zoufale úpějí, že volby vyhrál kandidát, který prý používal lež za lží. Že zrovna tyhle noviny, o nichž se lze domnívat, že bezkonkurenčně nejvíce manipulovaly se svými čtenáři! Pokud by Zeman opravdu takhle lhal, pak by Lidovky byly v pozici vztekajícího se lháře, jemuž nevyšly jeho lži, protože jeho protivník lhal lépe než on.
Po volbách Lidovky už jen srdceryvně zalkaly: "Češi nepřekročili svůj stín a zvolili jistotu a cestu do minulosti. Zvítězil strach z jiného, nedostatek vlastního sebevědomí, čecháčkovství a podlé nacionalistické žvásty. Tak si to soudruzi užijte a Pán Bůh s námi." (Zdroj)
Jiná média hodnotí příčiny Schwarzenbergova neúspěchu už o poznání střízlivěji: "Schwarzenberg neměl ... žádné volební téma vyjma toho, že je "antizeman" a chodil na televizní debaty zoufale nepřipraven..." (Reflex)
Zde dokonce Karlovi nakloněný časopis naznačuje jeden z viditelných rozdílů mezi projevy obou kandidátů. Nemusíme se všemi názory, jež Zeman prezentuje, souhlasit, ale jeho rozhled, množství nápadů a schopnost reflexe světa kolem jsou s tím, jak se prezentoval jeho protikandidát, nesouměřitelné. O to pozoruhodnějších je těch 45% pro Karla, jež nelze vysvětlit jinak než sílou jeho propagandistické kampaně.
"Zeman byl zvolen i proto, že se většina médií chovala nekriticky a pokoušela se pana Schwarzenberga do veřejného prostoru vnutit jako společného kandidáta občanské společnosti, aniž by současně předložila věrohodné argumenty, jež by takou kandidaturu legitimizovaly. Placky knížete s čírem či pěvecký sbor českého PEN klubu jimi rozhodně nebyly." (Britské listy)
A další hlas z internetu: "Vyhrál Miloš Zeman. Navzdory totálnímu nasazení médií ve prospěch Karla Schwarzenberga. Ukazuje se, že voliči jsou ve své většině někde jinde, než českoněmecká média. Většina má pořád ještě rozum. Média se ráda chlubí tím, že jsou čtvrtou mocí ve státě. Už méně tím, že jsou tou nejméně demokratickou mocí ... Tyto volby byly lakmusovým papírkem, zda jsme již připraveni ... Ukázalo se, že nejsme. Díky Bohu, padnutí Německu do náruče se odkládá o pět let. (Zdroj) I tohle jeden z možných pohledů na věc.
Co říci na závěr tohoto tématu? Demokracie je dnes nemožná bez kvalitně fungujících nezávislých a alespoň přibližně objektivních médií, jimž vládne jasně definovaná novinářská etika. A protože taková média zde prakticky nejsou a nejspíše ani nebudou, hrozí, že přes občasná vítězství, demokracie tu bude i nadále jen zdáním resp. kamufláží.
Mobilizace osobností
| Je zajímavé, že Schwarzenbergovy příznivce neodrazují tyto obrázky, což nejsou momenty zachycené nějakým zlomyslným fotografem, protože pan Schwarzenberg se v takové situaci bez okolků vystavuje na veřejnosti opakovaně a na dlouho. Dokonce se i přes tak nespolečenské a nezdvořilé (ba skandální) opakované chování (a to na mezinárodním fóru) neochvějně hlásají, že kníže nebude dělat naší republice ve světě ostudu. Domnívám se, že je to ukázka demagogií ovlivněného myšlení, které má tendenci u svého oblíbence všechno omlouvat. Nezasmáli bychom se všichni ještě před pár lety nad představou, že by někdo podobný u nás kandidoval na prezidenta? |
 |
 |
 |
 |
 |
Proč se vlastně nechávají zmobilizovat (či možná slovy F. Koukolíka: zdebilizovat) lidé jinak moudří, vzdělaní, obdaření mnoha výjimečnými talenty? Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, praví staré přísloví. Ti dobří lidé prostě mají pocit, že mohou napomoci dobré věci, jenže nemají duchovní zakotvení, které by jim umožnilo nadhled, a nemají světlo, které by jim umožnilo rozpoznat klam. Vždyť tito lidé, kterým Schwarzenbergovo tsunami podrazilo nohy a spláchlo, nebyli přes všechen svůj bystrý intelekt i vzdělanost schopni uplatnit ani to nejzákladnější kvalifikační měřítko, které je jako první síto, jímž lze najít a oddělit lež od pravdy. Ten základní princip zní: "vytvářet hodnotové měřítko, jímž posuzuji svého oblíbence, na základě jeho skutků" (čili biblické: strom se pozná po ovoci), a přesně to se kruzích kolem Schwarzenberga neprovádělo.
F. Koukolík by o nich nejspíše řekl: Nemají kritické myšlení, jsou instruováni a manipulováni reklamou, ovládáni několika jedinci. Psychologický klam působí na dvou rovinách - jednak si zdroj klamu pečlivě vybírá informace, o nichž se mluví, a dále si stejně pečlivě vybírá, o čem mluvit nebude. Tento propagandistický klam se poznává podle toho, že se vemlouvá a přemlouvá, snaží se vás dostat na svou stranu, aniž by přednesl hodnotné argumenty. Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci. Propaganda se obecně chápe jako názor vyjadřovaný za účelem ovlivňování akcí jednotlivců i skupin... Propaganda stojí na čtyřech pilířích: 1.) jednoduchosti, 2.) oslovení emocí, 3.) oslovení představivosti, 4.) opakování. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená.Intelektuál si samozřejmě uvědomuje, že se podepisováním veřejné petice podílí na nějakém nátlaku na ostatní čili že se stává aktivní součástí manipulačního procesu, který jsou druzí lidé ovlivněni a je tím oslabována jejich vnitřní svoboda. Pokud se však tento intelektuál přesto zúčastní, pak je nutno pochybovat o jeho mravnosti. Byť uznávám, že jsou tu i nějaké polehčující okolnosti.
Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (tzv. "cíle" propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora ("nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení (např. "Kníže lidu blíže"). Součástí mediální propagandy je kladné i záporné cejchování - ten je slušný, tamten není slušný; s jedním kandidátem do omrzení spojujeme pojmy jako "urozený, uznávaný ve světě a čestný či budoucnost", k druhému kandidátu vytrvale připojujeme slova "komunisté, becherovka, arogance nebo minulost" a zmiňujeme, že se "provinil" (to je jedno, čím, - opoziční smlouvou nebo tím, že loni byla tuhá zima) - takto se v ovlivňovaných lidech vytváří krátké spojení s nějakou skupinou či pocitem, a kladné či záporné asociace).
Jak pravil s úsměvem a naprostou vnitřní jistotou zkušeného člověka vlivný (americký) televizní činitel: "Budeme-li chtít, uděláme z vás během šesti měsíců prezidenta. Bude-li to nutné, za dalších šest měsíců vás zlikvidujeme." Záleží jen na tom, aby se uměle vytvořený obraz systematicky, dlouhodobě opakoval a posiloval, například za pomoci výsledků průzkumů veřejného mínění, vhodně volenými rozhovory s celebritami...
S průzkumy veřejného mínění se dá různě čarovat např. tím, že kandidát "A" měl před měsícem 20% a teď má 25% preferencí; kandidát "B" měl 80% a nyní má 75%, přičemž volební tým oznámí naprosto pravdivou zprávu, že jimi podporovaný kandidát A neustále posiluje, kdežto kandidát B stále ztrácí podporu občanů, přičemž absolutní čísla jsou zamlčena; čili i z takového výsledku průzkumu lze vytěžit prospěch pro outsidera a poškodit jasného favorita. Nebo se po zveřejnění čísel začne vysvětlovat, že outsidera volí hlavně vzdělaní (a potažmo inteligentní) lidé, kdežto favorit má svoji voličskou základnu na venkově. Lidská psychologie je už taková, že člověk chce patřit do dobré společnosti a udělá to tak, že volí stejně jako vzdělanci; z hlediska férovosti je to však manipulace s voliči. Možnosti různého falšování průzkumů či pokládaní manipulativních otázek respondentům snad ani nemusíme rozebírat.Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová media, tímto způsobem buď nepřipustí nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá. V současnosti se běžně k propagandistickému "zpracování" posluchačů a čtenářů najímají PR agentury (Public relations agency). (Použity teze z přednášek a knihy F. Koukolíka o stupidologii.)
Řada našich spoluobčanů je tak frustrována morálním stavem politiky, že touží po změně a jsou připraveni použít všechny své síly a možnosti k tomu, aby vynesli na vrchol politiky osobnost, o níž věří, že by mohla zjednat nápravu či alespoň zlepšení. To je snadno pochopitelné. Obtížněji pochopitelné pak je, že jsou v tomto svém nadšení pro svého favorita ochotni přehlížet jeho názory, dosavadní působení, kroky a dílo, a nechají se omámit jen jakousi zcela povrchní abstraktní aurou. Dočista nepochopitelné pak pro mne je, že na této auře vybudují veškerou svou kampaň a celé své poselství, jímž chtějí získat (či zmanipulovat) pro svou věc ostatní spoluobyvatele dané země. Nu a na závěr - co mne nutí zapochybovat o jejich zdravém myšlení, je skutečnost, že tuto amorfní (a pro kritické myšlení spornou) auru používají jakožto argument, resp. místo argumentů. Čili místo názorů se lidem podbízí šlechtický původ, místo dosavadních skutků, činnosti a odvedené práce se podstrkuje údajné gentlemanství či slušnost. (Píši údajné, protože ne každý bude považovat za příklad slušnosti skutečně hojné veřejné používání vulgárních slov, která jsou sice zamíchána mezi infinitivy končící na -ti, což zní roztomile archaicky, ale sprosté slovo kvůli tomu nepřestane být jazykem mravní spodiny.)
* * *
Mezi mobilizovaným a aktivizovanými osobnostmi byli i starší lidé. Zvláštní je, že jim to, čeho se účastní, vůbec nepřipomnělo stalinistickou aktivizaci. Tito lidé, z nichž o některých by se mohlo zdát, že jsou moudří, si vůbec nevšímali, co se dělo v pod působením toho ducha, jemuž ze všech sil napomáhali v šíření po české společnosti. Bible praví, že strom se pozná po ovoci. Ano, máme-li neznámý strom, není ještě ostudou, když nevíme, jakého je druhu a jestli je vhodný do sadu. Teprve až urodí ovoce, vidíme, jestli je to strom dobrý k pěstování, či nikoliv. V tomto smyslu chápu, že někteří se mohli nechat strhnout Schwarzenbergovým "šarmem" a příslibem kultivace zdivočelé politické scény. Proč však ignorovali, co se pro úspěch jejich kandidáta děje ve společnosti? To přece už byl zřetelný projev vypovídající o tom, jakého ducha sem tento kandidát přináší. (Rozdělení společnosti provázelo jak bolševický tak nacistický převrat. "Rozděl a panuj," je starověká poučka všech, kteří touží po moci.)
Strom už přece začal rodit a vydávat ovoce. Ovoce dosud nevídané vzájemné nenávisti ve společnosti (to ještě nebylo při žádných volbách za posledních 20 let). Nevraživost a hádky rozbrázdily společnost i napříč rodinami. Jak jsem četl, lidé se hádali i v kostele. Přívrženci Schwarzenberga vyvíjeli naprosto totalitní a vyděračský morální tlak na ostatní - a to nejen na obyčejných pracovištích, ale i ve veřejném a kulturním i akademickém prostoru. Někde byl tlak jemnější: nosily se placky, jenže kdo ji neměl, ocital se mezi kolegy volky-nevolky v pozici demaskovaného asociála, na něhož se hledí s nedůvěrou či opovržením či ještě hůře (kolik morálně slabších jedinců tu placku asi nosilo, i když pak v tichosti hodili do urny hlas pro Zemana, se nikdy nedozvíme). Podstatně totalitnější je už sepisování peticí (jakoby zavanul duch padesátých let a sepisování petic, v nichž něco ne moc mravného žádali pracující ze všech závodů; a nebo to může připomenout petice schvalující vpád vojsk Varšavské smlouvy či podepisování tzv. "anticharty" - tentokrát to byly petice "Karel na hrad!" Co to asi bude příště?) Cožpak ti umělci, akademici a vědci se nikdy neoprostí od podepisování nějakých politických nátlakových či kolaboračních petic?
Ti, kteří tvrdí, že podepisování petic bylo dobrovolné, jednak nemluví ve všech případech pravdu. A především zamlčují, že kolektivní podepisování čehokoliv nebývá nikdy úplně dobrovolné. Dle příkladu kolegů se podepíše i řada těch, kteří by sami nic nesepsali, nic by nepodepisovali ani nemají potřebu se vůbec vyjádřit. Pak tu působí morální tlak - strach z jinakosti, ze společenského vyloučení. A v případě všech "elitních" pracovišť je tu vždy i strach ze ztráty exkluzivního či milovaného zaměstnání. Kdo se svým názorem ocitne mimo kolektiv, je nejlepším kandidátem na odchod. Nevěřme tedy řečem, že nějaké hromadné podpisy jsou naprosto a úplně dobrovolné, že každý, kdo nosí politickou placku v zaměstnání, činí to radostně a s chutí. Proto by měla být apolitičnost většiny pracovišť důsledně dodržována a vymáhána.
Na školách opět jako za komunismu běsnily učitelky a profesorky, dávajíce politické školení svěřené mládeži. Byla to podle různých svědectví taková mentální masáž, že by se za to nemusel stydět žádný bolševický politruk. Málokterý student se odvážil špitnout, že by nechtěl volit Schwarzenberga, protože to, co pak v některých školních třídách následovalo, bylo skutečné kolektivní odsouzení a sociální vyloučení prováděné pod taktovkou fanatické učitelky (podobně se soudružky učitelky chovaly v SSSR vůči věřícím dětem, které chodily v neděli na bohoslužby). Vymývání mozků mládeži ve školách a na Facebooku se povedlo do takové míry, že starý a lehce senilní pán měl nakonec největší podporu právě mezi mládeží. A to přes jeho podporu projektu drastického omezení svobody internetu (kauza ACTA), tedy té svobody, na které právě mládeži dost záleží. Takže v mládežnických volebních preferencích racionalitu nehledejte.
Mezinárodní smlouvu ACTA (silně omezující svobodu na internetu), která se pokusila nepřípustně přehnaným způsobem ochránit autorská práva, především na internetu, Evropská unie nakonec pod tlakem bouřící se veřejnosti odmítla.Poučný je zde zvláště vliv médií na mladé lidi. "Média lidi neuvěřitelným způsobem formují. Dostává se to člověku pod kůži. Pokud se vytvoří obraz, který nám vsugeruje, že tu existují jakési mediální ostrovy autenticity, ať už politické, nebo ekonomické – například (nějaké noviny), ale i jiná média, pak se vytvoří určitý background pro usměrnění našeho myšlení. Když se ... redakce (nějakých novin) většinově přiklánějí k nějakému ideovému proudu nebo k nějakému člověku jako teď ke Schwarzenbergovi, pak to má obrovskou přitažlivou sílu hlavně pro mladé lidi, kteří se snaživě pídí po autenticitě. Ti tomu pak věří, nezkoumají ani, kdo tato média financuje. Je to ve své podstatě nerozumné." (J. David)
Materiál ve prospěch ACTA byl vládě předložen k hlasování 1. místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem! Přijat byl na jeho návrh jednomyslně. (Zdroj)
Jestli lze touto cestou dojít k větší slušnosti ve společnosti, to pak už třeba lze pod vedením komunistů dojít k ráji na zemi. Nelze přece zlými prostředky dosáhnout dobrého cíle, po špatné cestě nedojdeš, kam sis přál dojít. Zní to tak jasně a pochopitelně. Jak to, že to neviděli ti, které společnost pokládá za svou intelektuální elitu? Jak zde naznačujeme často - je možné být vysoce vzdělaným, mít IQ 150, být vynikajícím umělcem, a přesto zůstat duchovně slepým a snadno manipulovatelným jedincem. To, co osvobozuje člověka, není inteligence, ani vzdělání, ani umělecký talent, ale Evangelium: "Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí," praví Ježíš Kristus, který o sobě říká: "Já jsem ta pravda..."
Fauly ve volební kampani
Na úvod kapitolky hlas z internetu, tentokrát zřejmě od příznivce vítězného kandidáta: "Zkuste se prosazovat, je-li nad vámi klatba mediálního interdiktu. Když vás fotografové mají za úkol vyfotografovat z co nejméně lichotivého úhlu, v co nejškodlivějším světle. Když média překrucují vaše výroky. Když média zamlčí vaše úspěchy a pasou se na vašich chybách. Když televizní štáb vnikne do nemocnice k vašemu synovi, který trpí depresemi a pokusil se o sebevraždu." A příznivcům Schwarzenberga vzkazuje: "A co vaše kampaň? Co kádrování kolegů na pracovišti? Co šikana dětí, jen proto, že jejich rodiče volí toho druhého?" (Britské listy)
 |
Stále od schwarzenbergovců slyším, že Zeman vyhrál tím, že lhal a urážel. Nevím, ale urážek valících se na Zemana z okruhů jeho protikandidáta, různých podlých obvinění a posměchu, hanobení, jsem na internetu viděl také dost a dost.
Faulů se zřejmě dopouštěli oba kandidáti. Zeman se několikrát utnul při různých citacích, což mu bylo médii okamžitě předhozeno jako "lež" (i když v jednom z případů bylo mylné tvrzení, za něž se Zeman posléze omluvil, jen součástí prezentace prokázaných faktů o horlivě nacistické minulosti Schwarzenbergovy rodiny z manželčiny strany; v druhém případě byla podstata tvrzení správná, pletl si jen osobu, z jejíchž úst pocházela, což nemělo na vyznění výroku žádný významný vliv). Na podporu Schwarzenberga se na oplátku stále demagogicky skandovalo mrtvé heslo "opoziční smlouva", na kterou se účelově svádí všechno zlo v této zemi.
Opoziční smlouvu lze nahlížet různě. Kromě současného účelového démonizování se můžeme setkat i s odlišným hodnocením jiných politologů. Ti říkají, že v praxi se jednalo o legitimní obranu politiků před diletantskými a pomstychtivými pokusy V. Havla zasahovat vyděračsky do vedení politických stran, a navíc jsou jevy připomínající naši opoziční smlouvu v demokratickém světě běžné všude tam, kde má vládnout menšinová vláda. Společenskou nenávist, kterou rozdmychaly havlovské okruhy běsnící nad tím, že se politici dokázali domluvit i bez Havla, způsobila daleko větší škody než opoziční smlouva sama. A následná politika tzv. "nulové tolerance", kterou si tato nenávist na politicích vynutila, přivedla zemi k politické resp. vládní nestabilitě. (Další podrobnosti zde)Vytahování "opoziční smlouvy" na Zemana není o nic méně trapný faul než jeho výrok o hajlování kdesi na jakémsi hradě v zahraničí. A téma, které je Zemanovi nejvíce vytýkáno jako jeho nejhorší podraz, jsou Sudeťáci. Jenže toto téma nadhodil Zemanovi sám Schwarzenberg svým neuvěřitelně skandálním výrokem, kterým prezidenta Beneše posílal do Haagu jako válečného zločince. Zeman by takhle nadhozené téma musel zvednout, i kdyby snad nechtěl.
Jen tak na okraj. Dnes ČT vysloveně lže (tj. úmyslně a účelově tvrdí nepravdu, nikoliv omylem), když hlásá, že "Miloš Zeman ... téma kampaně stočil k Benešovým dekretům". Jak si může každý ověřit ze záznamu, téma nastolil Václav Moravec svou otázkou položenou Schwarzenbergovi, a ten na ni otřesným způsobem odvětil. (Britské listy) Není to nic nového. V tomto smyslu noviny běžně obviňují Zemana, že prý zákeřně vytáhl populistické téma Sudeťáků.Skutečně pěkně to Karlovi a všem schwarzenbergovcům natřel válečný hrdina, který na tu ostudu se zpochybňováním odsunu reagoval rázně a při tom s noblesou, k níž nepotřeboval šlechtický původ: "Brigádní generál Alexandr Beer, nositel Řádu Bílého lva a hrdina od Dukly, Sokolova a Kurska, v úterý vyzval Karla Schwarzenberga, aby odstoupil z kandidatury na post prezidenta. A to kvůli výrokům na adresu československého prezidenta Edvarda Beneše a dekretů, které vydal." „Vaše názory a postoje, pane Karle Schwarzenbergu, jsou neslučitelné s funkcí prezidenta republiky ČR,“ uvedl v prohlášení Beer, který se též podílel na osvobození Ostravy. „Hrubě jste degradoval hrdinství českých vlastenců a nás vojáků,“ doplnil na Schwarzenbergovu adresu ve výzvě k odstoupení z kandidatury. Beer se do prezidentského kandidáta opřel i kvůli jeho tchánovi. Uvedl, že byl členem nacistické SA. „To je ostuda ČR, že tento člověk vůbec kandiduje,“ dodal brigádní generál. Vyslovil přitom i odsudek, že nejhorší členové SS a SA byli Rakušané.
Další z veteránů druhé světové války, plukovník Pavel Vranský, dokonce obvinil Schwarzenbergovu rodinu, že využívala jako pracovní sílu vězně z koncentračního tábora Lety. „On není svázán s touto zemí,“ prohlásil na adresu prezidentského kandidáta. Na tiskové konferenci zazněla i výtka, že Schwarzenberg přivedl ČR k uznání Kosova.Smutné je, že apelování na národnost je mnohými vydávána za populismus. Nepřekvapuje, že se tento názor hojně spojuje s okruhy kolem římsko-katolické církve nebo okruhy havlovskými. Oba okruhy byly a zřejmě i budou ohnisky "odnárodňování" národa. Katolíci v tom mají tisíciletou praxi (viz např. poněmčování českého pohraničí katolickými mnichy, jak o tom fakta vědecky zpracoval vladyka Gorazd) a havlovci jsou duchovně napájeni z nadnárodních "zednářských" rovin, takže tam je to také pochopitelné. Takové jevy jako např. "národní obrození", záchrana českého jazyka, budování české kultury, příslušnost ke Slovanstvu, to vše je těmto dvěma okruhům buď vyloženě k smíchu nebo alespoň předmětem zlehčování či špatně skrývaného pohrdání. My ostatní Češi a Moravané bychom si však neměli nechat zviklat ve svém národním přesvědčení, neboť - jak psal už svatý vladyka Gorazd - národnost je velký dar od Boha. Takže snad alespoň my pravoslavní v tomhle máme trochu jasno.
Proti Schwarzenbergovi a na podporu Miloše Zemana se na tiskové konferenci vyslovili i zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), Sdružení Českého národního povstání, Společnosti Ludvíka Svobody, Svazu vojenských veteránů ČR, Slovanského výboru, Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Sdružení zahraničních vojáků II. světové války, Křesťanskosociálního hnutí a Rady seniorů ČR.
Všechny tyto organizace se před druhým kolem prezidentské volby sdružily do zastřešujícího Vlasteneckého fóra. „Nemůžeme se složenýma rukama přihlížet, aby se prezidentem stal Karel Schwarzenberg, který o odsunu hovoří jako o vyhnání,“ citoval ze společného prohlášení šéf ČSBS Jaroslav Vodička. „Do prezidentského křesla musí usednout člověk, který bude hájit národní příslušnost a sociální cítění. Takovým je pro nás Miloš Zeman,“ dodal. (Publikováno na Novinky.cz)
* * *
K dalším Zemanovým výrokům
Označení islámu za anticivilizaci je problematické. Islám samozřejmě civilizací je, ale zároveň je namířen proti křesťanské civilizaci a neslučitelný s jejími hodnotami, takže v tomto smyslu by byla ta předpona "anti-" pochopitelná. Pravdu má Zeman, že mohamedánství je nesrovnatelně agresivnější a intolerantnější než soudobé křesťanství, buddhismus, konfuciánství, šintoismus a další světová náboženství. Zeman uvedl, že Korán obsahuje řadu pasáží, které "vyzývají k podrobení, zotročení, a dokonce vyhlazení nevěřících". Kritizovat Zemana za tyto výroky je trapné.
Vtipy o zdegenerovaných knížatech si mohl Zeman ušetřit. Na druhou stranu, každý snad chápe, že šlo vtip a že tento žert navazoval na propagandu schwarzergovců, že "kníže je lepší než zeman".
Karlovy zájmy v České republice: pole, louky, les (a nějaký ten zámeček)
Jak poznamenal Z. Svěrák o Schwarzenbergovi: "Vaším nedostatkem je dostatek." Poukázal tím na Schwarzenbergovo bohatství, ale nezmínil se, že by je Karel rád ještě zvelebil i restitucemi majetku zabaveného před r. 1948. Kníže sám uvedl, že "tomu v současnosti objektivně brání právní situace v ČR". V případě, že by právní situace dovolila něco jiného, Schwarzenberg by se majetku domáhal. Podle vyjádření své advokátky Christy Friesové v rakouském časopise Format "Karel Schwarzenberg už vícekrát prohlásil, že bude aktivní" (ve snaze získat tento majetek) "pokud právní stav něco připustí". O několik měsíců dříve v interview pro rakouský týdeník News prohlásil: "Bezpochyby bylo vyvlastnění mého strýce (ve skutečnosti adoptivního otce - pozn. překl.) sviňárna." Schwarzenbergova advokátka k tomu bezelstně řekla: "Karl von Schwarzenberg odsunul další snahy (tj. o získání majetku z roku 1947) na později, aby ... počkal na okamžik, kdy bude (v ČR) restituce politicky prosaditelná. (Jedná se o obrovský, zejména jihočeský majetek, který byl roku 1947 znárodněn zákonem národního shromáždění.) (Celé znění se všemi citacemi viz Britské listy)
Příště dokončení
 |
Administrátor
--- 31. 1. 2013
Intermezzo - o síle a metodách propagandy
Vrtěti psem II.
Intermezzo - o síle a metodách propagandy
Proběhlé volby nám daly poučnou lekci o tom, jak vypadá a co dokáže propaganda. Údiv na tím můžeme číst v různých rozborech; vyberu jeden citát: "Schwarzenberg překonal jak Fischera, tak Dienstbiera k všeobecnému úžasu, nikdo dnes nedokáže vysvětlit, jak se to stalo." (Ondřej Neff, Lidové noviny) Domnívám se, že odpověď je prostá: Schwarzenbergova kampaň - to je přímo učebnice propagandy.
Už jsme v prvním dílu zmínili různé psychologicko-propagandistické fígle, které na nás byly použity a měly Schwarzenbergovi dopomoci k prezidentování. Proč tedy Schwarzenberg nezvítězil? Že by tentokrát ocas nebyl chytřejší nebž pes? Myslím, že se ve skutečnosti jednalo jen o dílčí neúspěch "ocasu". Je však cenný tím, "ocas" otevřeně odkryl způsob své práce a své praktiky. Především bezskrupulózní propagandu.
Když jsme takovou lekci dostali, vytěžme z ní, co se dá, a zkusme pochopit alespoň něco z toho, jak propaganda pracuje. Druhý díl našeho miniseriálu jsem založil z valné části na výňatcích z knihy: ZÁKLADY STUPIDOLOGIE: Propaganda a logické klamy (František Koukolík, Jana Drtilová) - citace jsou označeny »špidlatými uvozovkami«. Občas tam přidám pár komentářů.
Jak již bylo řečeno, na některé propagandistické metody použité ve Schwarzenbergově kampani jsem už poukázal minule. Takže dnes jen pokračujeme:
Oplackování voličů, soudružské podepisování peticí
»Propagandistický nástroj označený pojmem "Jedna rodina" říká například: "Jsme na jedné lodi!", případně: "Takto přece uvažuje každý normální člověk!" Za tím účelem se najímají sportovní haly, koncertní sály, stadiony, náměstí, divadla, televizní stanice, pořádají se procesí, pochody a mítinky. Zde jsou lidé na jedné lodi a to pro něco a zároveň proti něčemu. V prvním případě se lichotí a zaklíná, v druhém zaklíná a proklíná, v obou se často hromadně a rytmicky skanduje. Lidé mívají stejná barevná označení, odznaky (např. placky), případně uniformy nebo jejich části, dresy, mávají stejnými vlajkami. Společný jmenovatel zní: "Cítíme tak všichni, koukej cítit stejně."«
Jiný propagandistický rozměr kampaně: strašení Zemanem
»Propagandistická práce používá strach a to ve čtyřech krocích. První krok oznamuje ohrožení nebo hrozbu. Následuje doporučení, jak se má "cíl", to jest občané, chovat. "Cíl" poté pochopí, že řešení, které jsme doporučili, hrozbu zvládne (překoná). "Cíl" zároveň musí vědět, že se podle našeho doporučení chovat dokáže. Klasická pravidla práce se strachem (Pratkanis a Aronson, 1991) říkají: čím se jedinec víc bojí, tím snadněji se účastní nějaké preventivní akce. Cíl propagandy však přitom musí uvěřit, že toto preventivní doporučení je efektivní a proveditelné.«
V našem případě to bylo průhledné. Hrozbou je návrat Zemana, což bude znamenat návrat komunistů k moci (ano, i tohle zaznělo), každopádně to bude znamenat další bujení korupce a všech nešvarů, které nás na společenském a politickém životě štvou. Naštěstí je tu Schwarzenberg a nabízí řešení. Stačí udělat jen málo - dát mu svůj hlas. A všechny problémy kníže díky svým kouzelných schopnostem vyřeší, je to přece šlechtic a šlechtici disponují různými tajemnými možnostmi, o nichž my nemáme ani tušení. Tak ho nechme, ať tu práci svými kouzly udělá za nás.
V předvolebních debatách používal Schwarzenberg jeden osvědčený propagandistický nástroj, který mu zvláště vyhovoval: Snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti.
»Smyslem tohoto postupu je snížit vnímavost cíle propagandy vůči nějakému problému. Úspěch značně záleží na tónu, který propaganda užívá - v zásadě zní: "Ale prosím vás, vždyť o nic nejde", "o co jde...?", "je zbytečné dělat z komára velblouda", "byla by chyba vylévat dítě s vaničkou", " to je už dávno za námi", "to přece máme z krku", "neohřívejte starou polévku"... Vnímavost cíle propagandy vůči neřešenému problému se snižuje nudným opakováním, které nepřináší nic nového (někdy se mluví o argumentum ad nauseam, neboli argumentaci vyvolávající pocit na zvracení). Snížení vnímavosti se obvykle kombinuje s pečlivým výběrem informací, které se sdělují a informací, které se pokud možno nesdělují. Snížení vnímavosti bývá nejúčinnější tam, kde jde o významnou, někdy klíčovou část problému, kterou je nutné udržet pod pokličkou co nejdelší možnou dobu. Podaří-li se do kritické chvíle vnímavost veřejnosti dostatečně snížit, může projít kritická část problému za naprosté apatie lidí, jichž se životně týká. Zdá se, že současná propaganda využívá tento mechanismus například v otázce česko-německých vztahů, nebo v otázce vztahů k Evropské unii.«
Běžně používanou metodou propagandy je dezinformace.
»Obvykle desinformace užívá nejrůznější druhy logických klamů, často dobře promyšlených, vnitřně soudržných a bezrozporných, působících přesvědčivě.« Je to druh lži. »Smyslem lži je klamání, zavádění, manipulace jedincem nebo větším počtem lidí.«
Příklad tohoto klamu. Vytáhli na nás přibližně tuto ideovou sekvenci: Zeman požádal komunisty o volební podporu, to znamená, že dostane-li se Zeman k moci, budou zde vládnout komunisti. (Klam je to zjevný - hlasy udělené prezidentskému kandidátovi od těch, co volí do parlamentu komunisty, nikterak neimplikují podíl komunistů na vládě.) Jiný příklad: Odsun byl založen na nepřijatelném principu kolektivní viny a je to podle našich měřítek válečný zločin. (Klam tkví v tom, že se zde odsun vytrhuje z kontextu druhé světové války.)
»Se lží se dá pracovat obratně. Zapomínáme, že jako druh lži je možné užít i pravdivý výrok (např. vytržený z kontextu). Vedle lži se vyskytuje i chování mrtvého brouka: na otázky, které tázaná strana chápe jako ohrožující, prostě neodpovídá.« Jiným typem lži a očernění protivníka je dát ho do souvislosti s něčím nepěkným, a pak ho nechat to popřít a prostě o tom pravdivě informovat. Např. můžete pravdivě oznámit: "Papež popírá, že by byl pedofilem." Spojení papeže se zneužívám dětí však už v lidech zůstane. »"Bláto se přilepí", říká obsah tohoto postupu. Je na něm založena destruktivní, negativní propaganda, která se nápadně projevuje například v průběhu amerických prezidentských volebních kampaní posledních let.«
»...Stratégové (volební kampaně) jsou si plně vědomi, že voliči říkají, jak je mediální házení špíny, unavuje. Z toho důvodu vydávají velké peněžní částky i spoustu energie na to, aby přesvědčili veřejnost, že kampaň jejich oponentů je daleko negativnější než ve skutečnosti je...« Nepřipomíná vám to, co zní z tábora schwarzenbergovců před i po volbách neustále...?
Skutečností, myslím, je, že Zeman nebyl většinou kritizován konkrétně (věcně), ale spíše tak, že byl neustále dáván do negativních souvislostí (korupce, chiméra opoziční smlouvy, komunisti a k tomu další špinění obviňováním z: nacionalismu, hulvátství, bonmotů, kouření, čecháčkovství). »Jeden z důvodů, proč je negativní propaganda účinnější než pozitivní, spočívá v tom, že lidé pozitivní údaje zkoumají, nejsou k nim příliš důvěřiví, zatímco negativní údaje přijímají daleko snadněji a příliš je nezkoumají.«
Nejhloupějším bodem kampaně byla nízká a neférová pseudoargumentace Karlovou urozeností. Informace, že "Kníže je lepší než zeman", která byla vtloukána národu do hlav, působila kontraproduktivně. Hodní králové patří v Čechách do pohádek, kde si však všelijaká ta hrabata a knížata většinou nakonec vezme čert, a je to takhle správné (je přesvědčen Čech). Hodný kníže nějak nezapadá do národní archetypální zkušenosti, takže voliči poslali Jeho jasnost tam, kam nosí knížata a hrabata čert v pohádkách.
Zeman ještě před tím smetl celou ubohou konstrukci, vztyčenou na Karlově urozenosti, jedinou (a zdvořilou) větou, kterou oznámil, že bude prezidentem "dolních deseti miliónů".
Pokus: »201 vysokoškolských studentů vystavili politické reklamě propagující politiky, které studenti znali jen málo. Tři z těchto politických reklam se opíraly o pozitivní vyjádření, sedm dalších vrhalo špínu. Dobrovolníci byli pak dotázáni, které reklamy se jim líbily, a které nikoli, které jim připadaly vtipné, důvěryhodné, nové a férové, zda by volili kandidáta nebo jeho oponenta.Propaganda je zacílena na srdce (tj. na city), teprve až pak na rozum
Negativní reklamy dobrovolníky ovlivnily: mluvící kandidát se jim líbil, konkurenta, kterého špinil, dobrovolníci zavrhli. Pozitivní reklamy dobrovolníky neovlivňovaly v žádném směru - ani pro, ani proti. Z toho plyne, že úspěšnější je kampaň negativní.
Nejúčinnější zjištěné pravidlo zní: "Chcete-li vyhrát kampaň, očerněte protivníka něčím zcela novým, přitom účinným, do rozboru skutečných politických problémů se přitom nepouštějte." Zjistilo se totiž, že opakovaná, stejná špína, kterou posluchači a diváci už znají, je bez vlivu.«
Zdá se, že tady leží jedna z příčin selhání swarzengrovské propagandy - jeho volebnímu týmu došla zásoba špíny, kterou měli na Zemana připravenu. V druhé polovině kampaně už se opakovali, používali stále stejná obvinění, a kvůli tomu jim to přestalo fungovat.
»Stejně bez vlivu na možné voliče je poctivá snaha o hlubší rozbor skutečných problémů, které má politik po svém případném zvolení řešit.«
Tím se Schwarzenberg řídil důsledně. Nic konkrétního nerozebíral a na otázky, co by jako prezident dělal, odpovídal mlhavými frázemi. Stejně tak jeho volební tým se při líčení světlých zítřků, které nastanou, bude-li Karel na Hradě, omezil jen na abstraktní řeči o slušnosti a jednání napříč celým politickým spektrem a bla bla bla...
»Vysokou účinnost špinění v amerických prezidentských i Kongresových volebních kampaních dokládají Ansolabehere a Iyengar (1997). Odhadují, že špinění znamenalo v průběhu prezidentské volební kampaně r. 1992 ztrátu 6 milionů voličských hlasů. Negativní kampaň prospívala více republikánům než demokratům, mužům více než ženám. I tito autoři jsou přesvědčeni, že je špinění účinnější než pozitivní argumentace. Republikánské primární volby, které rozhodují mezi uchazeči a konečnou kandidaturu za tuto stranu, udávají tón celonárodním volbám a začínají neutuchajícími útoky. Výsledkem je znechucení zejména vzdělanější a otevřenější části voličů. Tyto kampaně je mění na politicky apatické jedince, kteří k volbám nechodí.«
»Základním úkolem propagandy je užití psychologického umění k vytvoření příznivé atmosféry. Jak říká Schopenhauer: "Vzdoruje-li srdce, mysl nepřijme." Základní postoj veškeré úspěšné propagandy je optimistický. Kdo připustí průnik pesimismu, nemůže očekávat nic jiného než odpor a nejistotu. Optimismus však za všech okolností znamená důvěru!«
»Úkoly propagandy tedy jsou: přinášet ideu, podkopávat pozici nepřítele všemi silami a prostředky, které má k dispozici. Propaganda stojí uprostřed života, uprostřed událostí, nese nutné důsledky. Je zcela lhostejné, zda jsou prostředky propagandy morálně správné, zda propaganda slouží skutečnosti, nebo idejím. Skutečnost, které propaganda čelí, je tak zmatená, vztahy, jimž čelí, tak nepřirozené, nové ideje, které propaganda přináší, o tolik lepší, že by bylo neomluvitelnou slabostí, kdyby propaganda ke smetení shnilého systému před nímž stojí, neužila jakýkoli prostředek, který má.«
Dalším propagandistickým nástrojem je "Palebná příprava".
»V hromadných sdělovacích prostředcích se začnou objevovat články, úvahy, příběhy, zprávy a komentáře, jejichž úkolem je připravit veřejnost na klíčové sdělení. Po přípravě tohoto druhu je přijetí propagandistovy informace snazší. Lidé jsou seznámeni s tématem, do jejich vědomí vstoupí "myšlenkový směr", "rámec", do kterého pak sdělovaná informace snadno vklouzne. Dobrá propagandistická palebná příprava je nepřímá, zdánlivě bez vztahu ke klíčovému sdělení, podobně jako dobrá palebná příprava nesděluje směr hlavního úderu.«
Možná se mýlím, ale mám pocit, že nějakou dobu před volbami se začaly (v míře větší než obvyklé) objevovat výroky a články o strašlivém stavu, v němž je náš společenský a politický život. Psalo se náhle stále jen o bezvýchodnosti toho stavu, který už nezmění žádné nové parlamentní volby. Třeba je to jen náhoda nebo to vyvolaly aféry kolem Věcí veřejných. Každopádně to báječně připravilo půdu pro Schwarzenbergovu kampaň: Přichází někdo z jiného světa (rozuměj: není to plebejec jako my, je to jiná rasa). Zachránce. Svým příkladem, slušností, konexemi všechno změní, vyvede nás z české bažiny a uvede do jiného světa.
Kvalifikující obraz
 |
 |
Pro fotografa není problém pořídit obě tyto fotografie. Je jen na něm (a na redakci jeho novin), kterou z nich použije a kterou zahodí. Sami si zhodnoťte Zemanovy fotografie, které se posledních týdnech objevovaly ve většině novin; ke které z těch dvou, co jsou zde, měly blíž? |
»Kvalifikující jazyk (Prejudicial language)
Místo věcné argumentace užívá klam manipulující, někdy citově nabité pojmy. V argumentaci se užívají pojmy "rozumný člověk", "vlastenec", "slušná žena", "slušný člověk", "mravný člověk", "hodné dítě", "dospělý jedinec", "odpovědný člověk", "věřící", "dobrý lékař", "správný chlap" a podobně. Pojmy se vztahují k lidem, kteří mají argumentaci přijmout ("Rozumný člověk ví, že...,) Jakmile ji přijmout nechtějí nebo nemohou, řadí se tito lidé automaticky do opačné skupiny.«
Co jsme neustále slyšeli od Schwarzenbergova volebního týmu? Je slušný člověk, vlastenec, rozumný, věřící (pro mládež byla vyrobena punková cool varianta správného maníka). Tím se nepřímo říká, že jeho protikandidát - není slušný, není vlastenec, není rozumný, není věřící, není cool... A nevyřčeně se toto cejchování přenáší i na širší okruhy voličů. Kdo je slušný, vlastenec, rozumný, věřící atd., volí Karla. Kdo volí Miloše, není slušný, není vlastenec atd.
Moc médií
»Není nám jasné, zda je současná společnost skutečně médii uhranutá, nebo zda to média o sobě jen tvrdí a o uhranutí společnosti se snaží. Z toho, co se v Čechách v posledních deseti letech děje, lze o možnosti uhranutí propagandou uvažovat.
Bez ohledu na to, co o sobě média tvrdí, bychom neměli zapomínat na prosté skutečnosti: je důležité, komu média patří, kdo a za co je platí, co sleduje, co chce se společností provést, kde "chce lidi mít." Zjištění těchto prostých skutečností je však obtížné.
Jestliže média o sobě stereotypně opakují, že jsou strážní psi demokracie, pak bychom neměli zapomenout na otázku, který demokrat je právě krmí. Média jsou obrovský pramen možného zisku. Neměli bychom zapomínat, že novináři i majitelé médií jsou korumpovatelní zcela stejně jako jiní členové společnosti.
Z kapitoly o propagandě by mělo vyplynout, že média nejsou arbitrem skutečnosti. Zato se zdá, že stále účinněji vytvářejí virtuální světy, které mají se skutečností společného jen něco a jen někdy. Vypadá to však, jako by si společnost na virtuální světy médií, právě pod tlakem médií, zvykala.«
Politická propaganda
»Nikdo dnes nepochybuje o velkém významu politické propagandy v minulých desetiletích. Německo zasáhly propagandistické vlny, nechaly tu spoušť. K vlastní obraně jsme neměli nic podobného. Sílu a účinnost této moderní zbraně rozlišili naši vůdci pozdě. Je to zbraň, která nemá meze, duní mohutněji než dělostřelecká palba, je ničivější než plynový útok.
Tato zbraň nám vnutila světovou válku, ukovala spojenectví proti Německu, přiváděla na frontu nové armády, dávala jim sebedůvěru. Užívala všechny metody, neboť je všechny vlastnila. Úspěch jejich armádám řekl, že jsou v právu. Jejich vojenské velení shledávalo věci neproveditelné. Pro generální štáb jejich propagandy bylo naopak možné všechno.
Propaganda je nejmodernější zbraň. Trpěli jsme pod ní, poučili jsme se z ní. Učit se ze zkušenosti je nutné. Nyní ji užíváme.«
Vidím-li, jak velkou sílu má propaganda, mám se na pozoru před každým, který ji používá v takové míře jako Schwarzenberg.
* * *
P.S.
R. 1925 popsal Karel Čapek nástroje propagandy, které pojmenoval Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky. (Doplněno aktualizačními poznámkami.)
 |
2. Figura druhá čili Termini... záleží v tom, že se užívá jistých speciálně polemických obratů. Napíšete-li, dejme tomu, že po vašem zdání pan X. nemá v něčem pravdu, odpoví pan X. že jste se na něho "zákeřně vrhl"...podobně se říká "láteří" místo protestuje, "klevetí" místo poznamenává, "spílá" místo kritizuje... (Podobné výroky se používaly - a povolebně používají - na Zemanovu adresu dosti často; pozn. naše.)
3. Třetí figura sluje Caput Canis (psí hlava, pozn.aut). Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o popíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický... jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci že jste všední a triviální... (Prostě nejste šlechtic, nemáte chování, nemáte ve světě konexe, jste nula. Jste sociální, což znamená, že rozhazovačný a zadlužíte zemi. Myslíte-li na chudé a neúspěšné, znamená to, že povedete náš stát "řeckou cestou". Jste-li vlastenec, dají vám schwarzenbergovci nálepku nacionalisty. Máte-li témata, které lidi zajímají, je možno o vás říci, že jste populista. To, jak se Zeman vyjadřuje, se dá ze strany jeho sympatizantů nazývat "otevřeným vyjadřování, mluvit na rovinu, co na srdci to na jazyku", nebo se naopak dá jeho mluva např. s novináři označit středově pojmem "nebere si servítky", kdežto jeho odpůrci budou vždy stále pokřikovat o "aroganci, hulvátství atd." /Neospravedlňuji Zemanův nešťastný způsob chování k novinářům, jen dokládám, kolika - od sebe na hony vzdálenými - pojmy to lze kvalifikovat/; pozn. naše.)
4. Non habet čili figura čtvrtá: ...jste-li třeba učený myslitel... je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostává hloubky citu; jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostává vyššího rozumového principu... (Máte-li podporu na venkově, napíší odpůrci, že se od vás distancují města; když vás volí lidé bez vysoké školy, kterých je mimochodem ve společnosti většina, lze to překroutit tak, že vzdělanci vás zavrhují. Jinými slovy: kdo je inteligentní, volí Schwarzenberga, z čehož plyne, že kdo volí Zemana, není dost inteligentní a vzdělaný; - takže si vyberte, do jaké společnosti chce patřit; pozn. naše.)
5. Pátá figura sluje Negere a záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše... Tvrdil-li jste neústupně deset let, že (dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možné jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře v existenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář o vás beztoho nic neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima. (Nechám na každém, aby si to aplikoval na doby, Zeman byl v politice a měl i nějaké ty úspěchy. Zeman byl sociální politik - dnes je však představen jako ten, kdo se chystá "odírat lidi"; pozn. naše.)
 |
 |
7. Pugna je figura blízká figuře předešlé. Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává, dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy... Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně popírá. (Zeman je spojenec komunistů, a my jsme proti komunismu bojovali, bojujeme a budeme vždy bojovat. Podobně i nacionalismus atd.; Idnes prý píše, že Zeman je komunista; pozn. naše.)
8. Ulyxes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor... (Jak se mi zdá, dělali to oba kandidáti zhruba tak stejně.)
9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoli) autority... Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí. (Hlavním zaklínadlem schwarzenbergovců používaným proti Zemanovi bylo vzývání Masaryka a Havla; často se to používalo v jemnější ale stejně účinné podobě: Schwarzenberg byl prezentován jako ten, kdo je - narozdíl od Zemana - nástupcem Masaryka a Havla; pozn. naše.)
10. Quosque. Tato figura... se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě "to je dávno odbyto", nebo "už dávno překonané stanovisko nebo "každé dítě ví, že..." a tak dále. (To je univerzální pseudoargument, který Schwarzenberg i Zeman používají, kudy chodí; pozn. naše.)
11. Impossibile. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvrátit, je vždy ještě možno říci:...Pan X. se ohání pravdami tak plochými a dávno známými, jako jeho "objev", že... (Tento způsob byl - jak se mi zdá - spíše bližší Zemanovi. Ano, tohle je jeho klacek, jímž mydlí mnohé kolem sebe. Jen bych k tomu dodal, že většinou je schopen tezi protivníka vyvrátit, což mu však nezřídka nestačí ke spokojenosti, a ještě ho majzne po hlavě tímto klackem, který Čapek nazývá "Impossibile"; pozn. naše.)
12. Jubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo "byl usvědčen" a "je hotov"... (Lepší popis povolebního uvažování schwarzenbergovců bychom asi nenašli, viz různě modifikovaná teze: Zeman se ve volbách znemožnil. Naproti tomu Schwarzenberg obstál se ctí, všechno zvládnul, za svou porážku nemůže; pozn. naše.)
Karel Čapek: Marsyas. 4. vyd. Praha, Československý spisovatel 1971, s. 38 - 41.
Zemanovi nelze upřít, že se alespoň částečně postavil proti propagandistickým tendencím v jeho táboře. Na otázku, na co není hrdý, veřejně v TV odvětil, že na některé své voliče, kteří říkají, že "kdo volí Schwarzenberga, není Čech". Kéž by se s podobně protidemagogickou reflexí obrátil ke svým přívržencům i Karel Schwarzenberg.
Pokračování zítra
 |
Administrátor
--- 29. 1. 2013
Jakou lekci nám udělily prezidentské volby?
Vrtěti psem I.
Protože pes je chytřejší než ocas.
Kdyby byl chytřejší ocas,
vrtěl by ocas psem."
(Ze známého filmu o amerických volbách)
 |
Úvodem. Píši tyto řádky po ukončení voleb, protože jsem se jimi nechtěl zapojovat do té ostudy, která se jmenovala předvolební kampaň a která rozdělila národ téměř ke hranici občanských bouří (a ještě to neskončilo). Zároveň jsem nehodlal svými názory nikoho ovlivňovat v jeho volbě, protože se domnívám, že naším úkolem (jakožto křesťanů) není ovlivňovat, ale pozorovat a sledovat postup apostase, resp. vyhodnocovat míru působení antikristovského ducha ve společnosti. To je to, co je pro nás primárně důležité.Ještě než začnu - také jste si všimli, že povolit národu všelidové hlasování o prezidentovi je vynikajícím prostředkem na odvedení pozornosti? Přestane se mluvit o zvyšování daní, zdražování a úpadku zdravotnictví, důchodové reformě a dalších antisociálních opatřeních, které vláda dříve přijala a v tichosti dále zavádí, ale nikdo se už o to nestará... Bohatí ještě více bohatnou a chudí chudnou, ale koho to zajímá, když se volí prezident? Nuže, nechme i my vládu vládou a pojďme se věnovat divadlu posledních dnů.
Když jsem se minulý týden chystal k tomu, že budu v pondělí po volbách psát tento článek, byl jsem přesvědčen, že volby dopadnou přesně opačně. Sleduji politiku a společenské dění téměř výhradně přes internet, a ten byl zcela v rukách jediného kandidáta, takže to vypadalo, že má příliš masivní převahu, než aby mohl nevyhrát. Jsem rád, že jsem se mýlil - především kvůli tomu, že virtuální svět zatím nemá převahu nad světem reálným.
Jedním z hlavních poražených těchto voleb je internet
Virtuální svět byl poražen realitou (protentokrát ještě ano). Zajímavým poznatkem je odhalení, jak daleko je od sebe virtuální svět sociálních sítí a reálný svět městeček a vesnic (s reálnými sociálními sítěmi). Virtuální svět byl masivně nakloněn Schwarzenbergovi. Jenže mezi tímto světem a skutečnou společností je (zatím) hluboký příkop. Virtuální prostor si žije svým životem a je daleko snáze ovlivnitelný různými náladami či abstrakcemi. Je to svět čar a kouzel, kde racionálně založený argument má daleko menší váhu, než ve světě reálném, a je kladen na stejnou úroveň jako plky. Oproti tomu "makatelná" realita se drží více při zemi (příznivec virtuality by asi řekl, že je "přízemní"). Zdá se, že tento svět skutečnosti je ještě dost při síle. Jenže na jak dlouho ještě? Mezi mládeží, která je "zblbnutá" (jak by asi řekla Jeho jasnost) počítači, je patrný přesun duševního života čím dále tím více do virtuálního světa. Platí to zvláště pro lidi odtržené od přírody, tj. městské lidi - život mezi panely a na kamenných ulicích asi nutí ty nešťastníky k úniku pryč od této prašné, hlučné a neživé reality (což se projevilo i ve volbách - Schwarzenberg měl podporu zvláště ve městech; samostatným případem je pak Swancenbergovi oddaná Praha, což je svět sám pro sebe odtržený prakticky od všeho - jak od zbytku republiky, tak od reality; pokrytí síťovou konektivitou tam má větší význam než počasí). Znepokojivou otázkou je, jak dlouho tento vratký stav ještě vydrží - kdy internetová virtualita pohltí duševní svět většiny národa. Půjde to ruku v ruce s generační obměnou?, nebo je to jev spojený s určitým životním stylem, a bude mu ubývat na síle s vylidňováním měst, resp. se vzrůstající mírou kontaktu s přírodou a hlínou?
Uvědomí si lidé (např. po zkušenostech s těmito volbami), jak snadno lze na internetu manipulovat s lidským myšlením, které se dokáže pro něco zmobilizovat a nadchnout, aniž by mu byly předloženy argumenty? Ve věku informačním ztrácejí viditelná a definovatelná média část své moci. Ideje se už nešíří z jasně zjistitelného zdroje. Spíše to funguje na principu infekce. Nakažený člověk se sám stává aktivním bacilonosičem a s vypětím všech svých sil šíří dále ideje, jimiž byl infikován (tj. rozesílá spamy a SMS, vyjadřuje se do diskusí, bloguje, píše na Facebook, aktivizuje ostatní, kritizuje a deptá ty, kdo si myslí něco jiného atd.) Šíření informací a myšlenek po internetu se řídí úplně jinými zákony, než známe z reálného světa; a podstata těchto zákonů je nám stále záhadou. Právě kauza Schwarzenberg ukazuje, co dokáže virtuální svět s lidským myšlením. A tak se tento svět, existující jen někde v drátech, procesorech a optických kabelech, vtěluje do reálného světa a může měnit naši společnost k obrazu svému. A zatím nic nenasvědčuje, že by to byl obraz pozitivní.
 |
Bude úkolem sociologů zjistit, zda nejsou tyto volby přelomové i masivním zapojením "frikulínů" do politického života (frikulín - z mládežnického slangu, složenina z "free", "cool" a "in"). Odteďka bude zřejmě každá volební kampaň mít svou stránku obracející se speciálně k této frikulínské generaci, pro niž je bohužel typické opuštění její tradiční ozdravné role ve společnosti. A je otázkou, co vyroste z generace, která si neprošla vzpourou proti establishmentu a jeho pseudohodnotám.Bráním se tomu uvěřit, ale třeba je virtuálním prostorem odchovaná mládež už tak povrchní, že je pro ní nejdůležitější, že se prostě něco děje. Je vlastně jedno co. Důležité je něco cítit, prožívat, mít pocit, že jsem u něčeho velikého. Stačí, když je u toho koncert (možná i s jointem) a plká se o tom na síti. Možná má mládež prostě jen pocit nespokojenosti, že už toho strašně málo cítí a neprožívá nic opravdově či do hloubky (viz český film Samotáři).
"Nynější podpora šéfa TOP 09 ze strany studentů, kteří loni na jaře demonstrovali proti likvidaci akademických samospráv vládou, jíž je Schwarzenberg prvním vicepremiérem, je pro mě naprosto nepochopitelná," říká studentka audiovizuálních studií na FAMU a filozofie na FF UK Kateřina Krejčová.
"Schwarzenberga podpořili i věřící vysokoškoláci z Hradce Králové, jehož zvolení prezidentem by (podle nich) šlo proti tolika českým stereotypům a neblaze zakořeněným tradicím českého národa, které mrzačí jeho duši a působí to chronické a přitom neplodné „naštvání“ na všechny a na všechno. Zvolením Karla Schwarzenberga ... by se paměť i duše národa mohla začít léčit a uzdravovat".
Studenti si zřejmě neuvědomují, že za libými slovy o léčení a uzdravování paměti národa by se spíše skrývalo její vymazání.V pozadí za těmi citovaným slovy studentů prosakuje nedůvěra k demokracii (s nímž by ještě bylo možno souhlasit) a pocit, že když se po 20 letech prokázalo, že si sami vládnout nedokážeme, potřebujeme knížete - bez ohledu na jeho názory. Frustrace národa, že po celých dvacet let není schopen si zvolit vládu, na kterou by mohl být hrdý a důvěřovat jí, je zřejmě hlavním podprahovým motivem, proč lidi začali věřit v knížete.
J. David poznamenává svou zkušenost se studenty, kteří neznají ani nedávné osobnosti: "...oni vůbec nepracují s pamětí. Pro ně všechno začíná teď, a to „teď“ je třeba i ta schwarzenbergovská ukradená a původního obsahu zbavená placka. „Teď“ jsem tady přítomen, „teď“ se připojuji k domnělému autentickému dění, „teď“ dělám svou revoluci. Historie neexistuje. Jinak jsou celou dobu skrytí za virtuální počítačovou realitou."
 |
Nicméně, doba už došla tak daleko, že velké skupině plebejců již "pouhá" urozenost nestačí a potřebují u vládce vidět i nějakou tu ideovou náplň. Aristokratická uhlazenost, vytříbené chování a dvorní mrav jsou pěkné, a pro plebejce impozantní, ale nějaké názory a ideje si národ žádá k následování - tím se trošku lišíme od nevolníků. Schwarzenberg se tváří, jako by buď žádné názory neměl, nebo je musel skrývat. Ani jedno ani druhé důvěru nevzbuzuje. A tenhle hendikep nedokázala převážit ani sláva celebrit, kterou mu složily k nohám, když nastoupily do jeho služeb.
Malá citace z jakési lidové povolební diskuse o roli internetových sociálních sítí: "...možná by bylo dobře uvědomit si, že nestačí jen zahltit prostor hesly "Karel na hrad", ale je potřeba i nějaký obsah či názor, nad nímž by lidé mohli přemýšlet. Schwarzenberg je zoufale bezobsažná mýdlová bublina..." Z dob pozdního unaveného komunismu víme, že právě na bezobsažnou propagandu lidé reagují zdravým vzdorem či posměchem.
"Nikdo z těch, kteří jsou uvedeni na jeho stránkách coby volební štáb, se nenarodil před rokem 1970, a naprostá většina je, troufám si tvrdit, z jedné sociální třídy. Okouzleni vlastní vtipností při vymýšlení punkového vizuálu kampaně a nejrůznějších facebookových vychytávek či koncerty o nás pro nás." (Řádky z pera Zemanova nepřítele)
Není vyloučeno, že i to nošení placky je vlastně znakem veřejně vystavované intimity, jak se to mládež naučila na Facebooku. Tou intimitou je teď sounáležitost a je vlastně úplně jedno s čím; v tuhle chvíli je to sounáležitost s volbou Schwarzenberga. (Viz Jiří David)
 |
Podle některých komentářů se Schwarzenbergovu volebnímu týmu dokonce podařilo vyvolat něco, co se blíží davové psychóze. Jak jinak než pomatením či zatměním rozumu vysvětlit, že se v očích veřejnosti podařilo smazat jakoukoli spoluzodpovědnost Schwarzenberga za činy vlády, která má podle průzkumů nejnižší podporu občanů od roku 1989? "Během několika dní se spontánně zrodila davová mánie, jako by Schwarzenberg byl jedinou možnou volbou slušného člověka…" (Národní myšlenka) Velké části lidí se podařilo vsugerovat myšlenku, že slušní lidé volí Schwarzenberga, a z toho nevyřčeně plyne obvinění: kdo volí Zemana, není slušný člověk. (To je slušná lekce demagogie.)
Tragikomické je zjištění, že ti samí lidé, kteří byli před pár měsíci na náměstí protestovat proti antisociálním reformám, pod nimiž je Schwarzenberg spolupodepsán, minulý týden chodili s jeho plackou na klopě.
Souhlasím s Jiřím Davidem, že na počátku toho výbuchu iracionality nepochybně stál účelový kalkul. "Bylo to jen několika málo jedinců, kteří dokázali skrze svůj vliv proměnit společenskou atmosféru."
 |
Ukázka propagandy, která se učí od toho, co se již osvědčilo. Co na tom, že se to osvědčilo bolševikům? Karlovi to dobře poslouží i dnes. Na volebním klip TOP 09 je Schwarzenberg kormidelníkem, který volá „jdeme do toho, je nás víc, než si myslíte“. To je převzetí motivu ze slavného stalinského plakátu, na němž je Stalin vyobrazen jako kormidelník, který vede stranu sovětů od vítězství k vítězství (viz obrázek). Ve stejném videu je použitý i bolševický motiv vymetání nekalých živlů (kapitalistů, bankéřů, kněží) koštětem. Na sovětských plakátech vždy zametá Lenin, ve volebním klipu TOP 09 vymetají námořníci admirála Schwarzenberga rudé a oranžové krysy z podpalubí. Fungovalo to skvěle tehdy i nyní. (Studentka audiovizuálních studií na FAMU a filozofie na FF UK Kateřina Krejčová) |
Virtuální kníže, holografická projekce prezidentského kandidáta
Filozof Václav Bělohradský napsal v souvislosti se Schwarzenbergovou kampaní: „Je nebezpečně snadné vytvořit v Česku simulakrum.“ (Simulakrum - forma bez obsahu, vyprázdněný obraz, přízrak)
Značka „Schwarzenberg“ je umně vytvořeným marketingovým produktem, jenž rozpoutal iracionalitu, říká vizuální umělec Jiří David. A když si vzpomeneme na Schwarzenberga v punkovém vydání ve stylu frontmana Sex pistols, tak snad uznáme, že se tu nejedná o reálnou osobu z masa a kostí, ale o výrobek k použití v propagandě - personalistický obchodní produkt nějaké agentury. Celkově jde o sofistikovanou manipulaci osvědčenými propagandistickými nástroji.
Úkaz "Schwarzenberg for prezident" připomínal jev hojně používaný ve sci-fi filmech. Někdo vypadající jakž takž reálně vlastně reálný není, je to jen holografická projekce (ve sci-fi většinou přichází z budoucnosti, v našem případě spíše z minulosti). Dnes už jsou tyto projekce částečně technicky realizovatelné, ale v případě Karla to s tou jeho virtualitou samozřejmě myslíme metaforicky. Řada studií a rozborů před volbami poukazovala na to, že nikdo takový, jako je Karel Schwarzenberg v podobě distribuované jeho volebním štábem, neexistuje. Vykouzlená podoba tohoto prezidentského kandidáta je nereálným úkazem.
Vytváření imaginárních bytostí, holografických obrazů, mluvících soch, přízraků apod. patřilo vždy do rejstříku dovedností kouzelníků. Dnešní mediální a PR mágové se těmto dávným čarodějům docela podobají. Dnes je to však jev apokalyptický - antikristovský. Možná i na této rovině zažíváme před-okušení antikristovských zázraků; vždyť je psáno, že nechá promluvit sochu či obraz, a ten vydá rozkaz, aby se všichni poklonili před šelmou (Zjevení 13,11-15). Ale zpět k imaginacím v našich volbách.
Filozof Václav Bělohradský soudí, že Miloš Zeman a jeho volba ztělesňují realitu a přijetí našich - třeba nepovedených - dějin. Kdežto Karel Schwarzenberg znamená mýtus a jeho volba naši historii popírá. „Jsme v pokušení zvolit si (alespoň na chvilku) snění o tom, že jsme ještě poddanými a píšeme ponížené supliky dobrému pánu. V politice ale platí neúprosně tato zásada: i mizerná realita je lepší než krásný únik před ní," píše Bělohradský. To je vlastně z jiného konce a podrobněji formulovaná myšlenka, že prezident by měl „patřit do této země", kterou zpopularizoval Václav Klaus. Souhlasím, že Schwarzenberg je mýtus a cizorodý element, „zkonstruovaný kulturní frontou“, jak říká Bělohradský.
Urozenost místo názoru čili absence argumentů
Ani teď se mi ještě nechce věřit, že lidé, kteří jsou považováni za jakousi elitu (a měli by být tedy alespoň inteligentními jedinci, jak by se např. od PEN klubu očekávalo) jsou schopni místo argumentů ve prospěch prezidenta zpívat slabomyslnou píseň "Kníže je lidu blíže" (a to ještě na nápěv stalinistické odrhovačky: Už máme, co jsme chtěli; viz např. zde). Po tak zjevném nevkusu by mohl někdo škodolibý vyjádřit jisté uspokojení, že zrovna tito chasníci zatím "nemají, co chtěli".
Někteří si v komentářích všimli, že kampaň pro Schwarzenberga jako by pocházela ze stejné propagandistické dílny, v jaké byly ušity všelijaké ty barevné revoluce na východě. Dalším typickým znakem ducha kolem Schwarzenberga byly orwelovské motivy, které jsou charakteristické pro Havla a kruhy kolem něj: válka je mír, svoboda je otroctví, černá je bílá, útok je obrana, odsun je vyhnání apod. Sem patří i ta vytrvale proklamovaná slušnost, jenže dosaženo jí mělo být prostředky bezmála stalinskými. Propagandou bez argumentů, nadšením pro knížecí urozenost ale bez opory tohoto nadšení v konkrétních politických skutcích vykonaných jeho v dosavadní kariéře pro tento stát. Vytvářením davového morálního tlaku. Naháněním přívrženců do stáda (příslušnost ke stádu se cejchovala nošením placky). Vytvářením nepřítele státu (nepřítelem byl samozřejmě protikandidát a potažmo jeho voliči). Chyběly už jen persekuce jinak smýšlejících.
Místo myšlenek je tu nabízen punkový účes, místo konkrétních politických návrhů či programu jen šlechtický původ, a místo ideové linie (tj. kam budeme pod jeho vedením směřovat) se tu poukazovalo jen na jakousi neurčitě zdokladovanou "slušnost" či zdvořilost, šarm apod. Zdá se, že většina národa jakousi intuicí správně vytušila, že se jim kýmsi podstrkuje loutka, za jejíž nitky bude tahat kdovíkdo ze zahraničí, senilní stařeček, který sice projevuje neutuchající mládí ducha v šaramantním obdivu k mladým slečnám (ilustrační obrázek), ale jinak se už moc neorientuje. To bylo vidět v debatách, kde nedokázal adekvátně reagovat a nepohodlné dotazy bez vysvětlení prostě smetl ze stolu (např. otázku na případ ACTA).
Když se mu pak nepovedlo ani podat platný hlas do volební urny (dokumentace), tak člověk sice pocítí lidskou lítost nad stařečkem a soucit s nemilosrdným stárnutím, jež čeká nás všechny, ale poslat takového člověka na Hrad si asi mnoho lidí rozmyslelo. Určitě mu nepřispělo i jeho proslulé klimbání na politických jednáních v českém parlamentu i na jeho pracovních jednáních v zahraničí, neboť si to lze vyložit buď jako senilitu nebo neúctu. Při jeho tvrzení, že spí jen tehdy, když kolegové v parlamentu říkají "blbosti", si může volič pomyslet, že lesk jeho údajné šlechtické noblesy by asi potřeboval trochu přeleštit. A knížecí slova určená občanům, kteří na něj před parlamentem čekali se svou otázkou, leč dostalo se jim odpovědi: "Polibte si..." vzbuzují obavy, jestli je vlastně ještě co lešit.
Výroky intelektuálů, herců a ostatních podporovatelů ve prospěch volby Schwarzenberga se většinou nesou v podobném tónu argumentační prázdnoty jako tento: "Vůbec se nezajímám o politiku, ale volím Karla, protože je to osobnost." Jinými slovy: volím, nevím co, nevím proč a nevím koho, ale dělám to rád a chci, abys to udělal taky.
Argumentaci na úrovni brilantně pronikavého intelektu ve stylu: "Kníže je prostě kníže," předvedl Jiří Menzel, který celé předvolební frašce nasadil korunu, když prohlásil, že volí Karla, „protože má ducha šlechtickýho“. Ti ostatní vedle něj nejsou nic jiného než potomci nevolníků. „Lidé, kteří mají zbabělou povahu.“ A basta fidli.
Pokračování zítra
Administrátor
--- 22. 1. 2013
Bohozjevení - z kázání otce Rafaela
Promluva ke svátku Zjevení Páně
Bůh se zjevuje! Zjevuje se všem, kteří vynakládají námahu na pokání. Takoví - dá-li Bůh své požehnání - sklidí ovoce své duchovní práce, plody poznání Boha. V dnešní době je však už málo těch, kteří vyvíjejí tuto požehnanou námahu a duchovní práci. Žijeme v době, která se blíží všeobecné duchovní smrti.
Bůh se zjevuje, a to tak, jak se dosud ještě nikdy nezjevil. Zjevuje se nejen lidem, ale i andělům. Proto je dnešní svátek též jejich svátkem. Serafíni dnešního dne oslavují Bohozjevení, protože poprvé viděli Boha takovým způsobem. A od toho okamžiku je jejich slavosloví - jejich serafínský, cherubínský a vůbec andělský zpěv - ještě mocnější. A s ještě větší láskou oslavují svého Tvůrce a Pána, skrze Něhož i oni získali svou existenci.
Narozdíl od nich jsme však my lidé jakoby umrtvení. Bůh se zjevuje, aby přinesl světlo a udělil je i nám, jenže my nereagujeme. Jak se tedy v den dnešního svátku zachováme? Budeme se nezměrně radovat? Nebo spíše budeme raději věnovat svou pozornost svým přátelům, příbuzným, a věnovat se světským hostinám či zábavám? V případě nepokřtěných není divu, chápou svátky čistě tělesným způsobem. Ale co ti, kteří jsou pokřtěni ve jménu svaté Trojice, avšak nejsou dnes v chrámech Božích, aby se i oni ukázali před Bohem jako duchovně živí, aby ukázali, že Ho poznali, že Ho přijali do svého srdce, že se "v Krista oblékli" svatým křtem? Kde jsou? Proč sem dnes nepřišli, aby svědčili před nebem i před lidmi, před anděly i před démony, že patří Bohu, jedinému pravému Otci, Synu i Svatému Duchu? Vždyť jak by bylo lze nalézt Boha mimo Něj samotného? On sám je přece zde - s námi na zemi - přítomen jako pravoslavná církev.
Pravoslavná církev, bratři a sestry, je sám Bůh. Bůh na zemi. Pravoslavná církev je neustále trvající Bohozjevení.
Pro naše svaté však Bůh nebyl jen na zemi s nimi, ale vnímali, že přebývá i v jejich nitru. Myslíme teď např. na svaté otce, v jejichž srdci se usídlil Bůh.
Pravoslavná církev, bratři a sestry, je sám Bůh. Boží Slovo se stalo tělem a rozbilo si mezi námi svůj stan (praví doslovně svatopisec). Pravoslavná církev je Bohozjevení v trvání. Pravoslavná církev je Svatá Trojice, tady s námi. Vždycky s námi. Svatá Trojice - Otec, Syn a Duch Svatý - žije v srdci člověka. A to je neustále možné v pravoslavné církvi pro každého věřícího.
Proč se tedy v našich srdcích neděje to, co vidíme u svatých otců? Protože jsme zatím nepochopili, co je to Církev. Nerozpoznali jsme v ní Boha sestoupivšího na zemi, nepoznali jsme v ní přesvatou Trojici, která se skrze Církev může usídlit v srdci člověka. A proto o nás možno říci, že Církev vlastně neznáme, zatím jsme ji vůbec nepoznali. A jestliže jsme nepoznali ji, pak to znamená, že jsme nepoznali ani Boha. Protože nevidíme-li v pravoslavné církvi Syna Božího, Jeho mystické Tělo, jímž Církev je, nechápeme ani Církev ani jsme nepoznali Boha.
U některých, kdo to poznali a ctili, se usídlil Bůh také v nich. Myslíme na naše svaté otce. Světce, svaté křesťany. Bůh vstoupil do jejich srdce. Svatá Trojice, Otec, Syn a Duch Svatý žije v srdci člověka. A to je, bratři a sestry, pravoslavná církev. Pak uvidíme v Církvi podobu a vyjádření slávy Otcovy, onu pečeť jednoty:
„Otče Pána našeho Ježíše Krista, velikého Boha a Spasitele, naděje naší, jenž jest obraz dobroty tvé, nesoucího na sobě pečeť stejné podoby s tebou. On v sobě ukazuje tebe, Otce. On jest Slovo živé, Bůh pravý, předvěčná moudrost, život, posvěcení, moc, světlo pravé. Skrze něho zjevil se Duch Svatý, Duch pravdy, dar synovství, zasnoubení budoucímu dědictví, počátek věčných blah, síla oživující, pramen posvěcení, z něhož všechno rozumné a duchovní stvoření se posilňujíc, před tebou se klaní a k tobě ustavičnou vysílá chvalořeč, neboť všechno slouží tobě ... Když se pak čas naplnil, mluvil jsi k nám (Otče nebeský) skrze samého Syna svého, jímž i věky jsi učinil. On je zářením tvé slávy i zobrazením tvé osoby a udržuje vše hlasem moci své. Nepovažoval za uchvácení rovným býti tobě, Bohu a Otci, avšak Bůh jsa předvěčný, na zemi se ukázal a s lidmi žil; a z Panny svaté se vtěliv, sebe samého snížil, vzezření služebníka přijav. Tělu ponížení našeho se připodobnil, aby učinil nás podobnými obrazu slávy své.“ (Z anafory liturgie sv. Basila)Pokud vidíme Církev jako Slovo Boží, vidíme-li v ní jednorozeného Syna, pak přijímáme s vírou křest a Svatého Ducha. A v Duchu Svatém začneme v hloubi své bytosti prožívat nejen, že Církev je Tělo Boží a že Církev je samotný Bůh sestoupivší na zem, nýbrž i další veliké tajemství. Je to něco tak velikého, že se toho sami svatí otcové až poněkud lekali. Svatý vladyka Nikolaj o tom v jedné modlitbě hovoří. Když objevil v sobě Boha hlouběji, než mysl může postihnout, a hlouběji, než dech může sestoupit, zjistil, že Bůh dlí v nejhlubších úkrytech jeho srdce. Zděsil se nad tím, neboť pochopil, koho v sobě nosí. A ještě jeden z velkých otců, který ten zážitek možná popsal nejvýstižněji, i když málokdo tomu dnes rozumí; svatý Simeon Nový Theolog cítil Boha v sobě v Duchu Svatém a sebe zřel v Bohu. Viděl sám sebe jako součást Boží.
Jestliže tedy církev pravoslavnou, bratři a sestry, vidíme jakýmkoliv jiným způsobem a neprožíváme Církev Boží jako to, čím vskutku je, nepochopíme dnešní svátek. Kdo nevidí Církev jako Boha, resp. jako Tělo Boží, nemůže vpravdě slavit svátek Zjevení Páně. A protože je dnes mezi námi tak málo správného chápání Církve, je potažmo tak málo radosti, povznesení, duchovní útěchy z dnešního svátku. Bůh se zjevil, odkryl, ukázal a jako takový je v Církvi stále přítomen, jenže my, členové Církve, ji prožíváme chybným způsobem. Ukazujeme tím svou slepotu a duchovní nevědomost.
A nepoznáváme-li správně Církev, nemůžeme poznat ani sami sebe. Nevíme, co jsme. Nechápeme do hloubky, že jsme děti Boží, součásti jeho Těla. Tím se ukazuje nepříjemná pravda o nás - jako lid Boží jsme v hlubokém kómatu. Necháváme se klamat ďáblem a ponoukat démony k tomu, že vystupujeme proti Církvi. Urážíme ji, povyšujeme se nad ní; začali jsme na ni křičet a mračit se na ni. Nevraživě se tváříme na její duchovenstvo a zlobíme se na kněžstvo. Dokonce opovrhujeme tím nejdražším pro Církev i pro lidi, a to posvátným mnišstvím. Když lidé vidí mnicha, už nejsou schopni postřehnout duchovní světlo, které z něj vychází. V knězi už nevidí dary, které jsou skrze něj lidem udělovány; jsou to taková obdarování, jež si nelze mimo Církev ani představit. Kněžstvo nám přece skýtá perspektivy a možnosti, o nichž se mimo Církev nikomu ani nezdá.
* * *
Tím jsem neměl na mysli světské snění, které je hrou fantazie. Snění mysli, která je ovládána světským duchem, je duchovní nemocí - jsou to jen poryvy fantazií. Mysl, která v sobě nezrcadlí Boha v Trojici, ale je matná, zkalená a zmatená světskými péčemi a vášněmi, nevyhnutelně propadá fantazírování, tj. přeludům. Každý pohyb takové nemocné mysli je jen nerealistickým sněním. A když v tak nemocném vnitřním duchovním prostředí žijeme trvale, jsme uvězněni v tomto vysněném neskutečném prostoru jako v duchovním žaláři. Pak už mysl odtržená od reality touží jen po dalším a dalším snění a chce se bavit novými a novými výmysly. Proto lidé v dnešní nemocné době propadají závislosti na zábavě, na románech, filmových příbězích, televizních seriálech, videohrách či virtuálním světě vykouzleném počítačem.
Tato duchovní nemoc dnešní doby zplodila moderní umění, které je odděleno od Církve a neslouží ani duchovnímu povznesení ani mravnímu zdokonalení ani čemukoliv jinému užitečnému, ale jen bohapusté zábavě. Tato duchovní nemoc zplodila současnou materialistickou vědu, která se odtrhla od požehnaní a od božského pramene poznání a moudrosti. Je to všechno virtuální svět fantazie a magie.
Současná generace v tomto duchovně nenormálním prostředí musí vyrůstat a žít. Dnešní křesťané jsou od mládí obklopeni nemocnými lidmi, kteří uvažují nepřirozeně a jejichž myšlení je ponořeno do démonických klamů. V takovém prostředí si každý musí svou víru těžce vybojovat a celý život namáhavě obhajovat. Přesto se však člověk i dnes může - sice s velkou námahou, leč přece, - pozdvihnout, prohlédnout všudypřítomný klam; může se probrat z kómatu, obživnout a získávat plnou účast na Bohu skrze přivtělení do Kristova mystického Těla, jímž je Církev.
Nikdy se to však člověku nepodaří, dokud spoléhá jen na světlo Slunce nebo na světlo svého intelektu, které patří do sféry padlé a oklamané lidské přirozenosti. Obě tato světla mohou dát mnoho, ale nikdy ne dost, aby to stačilo k záchraně duše. Ve světle z těchto dvou zdrojů nikdy nemůžeme spatřit plnou pravdu ani plnost poznání. V takovém světle nikdy nepoznáme sami sebe a nepoznáme, zda žijeme v pravdě. Obě tato světla jsou totiž jen skomírající lampičkou, šerem, v němž nic není vidět jasně. Bohužel většina současníků spoléhá právě jen na tyto dva zdroje světla.
Proto svatí otcové z dob, kdy se pravda žila a kdy se uskutečňovala v lidských životech, velicí monaši dávných časů, hledící v Duchu Svatém do budoucnosti - na naši současnost, plakali a naříkali. Uzřeli totiž náš svět - viděli jej ponořený do hluboké temnoty; zahlédli i nás - lidi prodlévající v šeru odklonu daleko od Boha. Žijeme v příšeří odpadnutí od života, od poznání, od moudrosti, od pravdy. Náš svět, jak ho viděli dávní svatí, je zotročen obrovitou lží, chycen do sítě lsti gigantických rozměrů.
Jeden ze současných otců používá podobenství o trávě, která svými lístky dokáže prorazit betonový či asfaltový povrch vozovky. Jsou to jen ojedinělá stébla a drobné zelené lístečky, které betonem prorostou, ale vždy se pár takových stvolů najde. Pouze v Církvi Boží se setkáváme s takovýmito zelenajícími se lístky, které vyrostly dokonce i uprostřed široširého betonu. Naše církevní shromáždění, ty hrstky věrných, kteří chápou, proč jsou křesťany a proč jsou dnes v chrámu, to jsou živá stébla trávy, které prorazila asfaltem či betonem na povrch, ze tmy ke slunci. Prorazila betonem všeobecné nevědomosti, našla si průchod skrze všude kolem se rozprostírající asfaltový příkrov nepřátelství vůči Bohu. Tito lidé žijí a přišli do chrámu, prodrali se skrze všechny zdánlivě nepřekonatelné překážky a stojí zde před zjeveným Bohem. Tím se projevili, ukázali, že mají poznání i moudrost a že mají v duších ještě jiné světlo, než to, které přichází ze Slunce nebo z lidského intelektu. To znamená, že mají v sobě život. Ne jenom ten biologický či intelektuální, ale především život duchovní, věčný, nesmrtelný.
Dávní otcové to všechno předzvěděli. Pravili, že Bůh se zjevil všem, ale jen málo lidí jej bude oslavovat a přihlásí se k němu. Většina zůstane oddělena. V našich posledních časech má být nesmírně těžko křesťanskému pokolení, protože je mu dáno žít v podivném prostředí (nazýváme je jemně jako „podivné“). Otcové předpovídali, že tolik věcí bude převráceno, lež a klam se neuvěřitelně rozšíří, zesílí a budou veřejně uznávané, propagované a vnucované. Pravili, že už s mateřským mlékem budou lidé těchto dob sát tuto všeobecnou lež. Žít v takových dobách, žít v pravdě, kterou Bůh zjevuje, bude těžké. Tyto generace budou velice slabé. Nebudou schopny činit nic z velkých skutků víry, které se konaly dříve. Ke spáse však bude těmto lidem stačit jen, aby vydrželi v Církvi, snášeli pokušení, která je obklopují a která otřásají jejich životy. Víc od nich Bůh nebude žádat. Překonají-li onen strašlivý tlak všeobecné apostase a zachovají-li vyznávání zjeveného Boha - Otce i Syna i Svatého Ducha - bude jim to stačit ke spáse. Po těchto lidech už se nepožaduje nic z toho, čím se zaskvěli duchovní velikáni minulosti, nic z askeze a duchovního hrdinství, jež byly běžné v předchozích generacích. Budou považováni za stejné vítěze, jako byli dávní asketové, když se jim podaří překonat síly, které rvou lidské duše z Církve, a být hluchými k vábivým naukám všech těch falešných proroků, čarodějů, mágů a svůdců, kteří odvádějí společenské masy k modloslužebnictví, lákají je na kouzla magie, technologií a vědy a vedou k uctívání démonů. Kdo však obstojí za těchto okolností a udrží se v Církvi? Kdo dokáže v dobách, které přijdou, pokřižovat se a vzývat Boží jméno a jména svatých a andělů? Jen ten, kdo si už dříve osvojil blahodať Svatého Ducha, upevnil se ve zbožnosti a duchovním smýšlení.
* * *
Ať v nás nezůstane žádná roztržitost, světské zmatení, nevěra či pochybnost, když duchovně hledíme v tento svátek na Boha, který se zjevuje. Ať se celá naše bytost pohne směrem k Němu. Hleďme, stojí před námi jako člověk a skrze něho a kvůli němu slyšíme i Otcův hlas pravící: „Toto je Syn můj milovaný.“ Bratři a sestry, váháme - bohužel - je to jako když stojíme na rozcestí, přešlapujeme a přemýšlíme, jakou cestou se dát. Otálíme s vykročením, jsou na nás vidět pochybnosti. Ten, kdo nepochybuje, totiž vypadá jinak než my. A Boží Syn se nám stále znovu a znovu zjevuje, ukazuje se nám každý rok na svátek Zjevení, jak stojí ve vlnách Jordánu. Každý rok dostáváme tuto lekci. Bohu není zatěžko udělat si čas a trpělivě nám opakovat stále to samé.
Hle, Syn jednorozený, Bohočlověk, ten, jehož jsme včera viděli v Betlémě jako dítě, dnes je v Jordáně a Jan ho zvěstuje. Veliký Jan Křtitel a velice vystrašený Jan! Sv. Jan se skutečně zděsil, neboť věděl, kdo je Pán. Znal, že je to sám Bůh v těle. Pouze Jan o tom věděl, neboť Ho zvěstoval a připravoval Mu cestu. Viděl v tom pokorném člověku (podle našeho měřítka to byl mladý člověk, který měl právě třicet let a ve všem byl podoben nám) Beránka Božího, jenž na sebe bere hřích světa.
Z jeho Božství přijímáme my všichni, získáváme tak blahodatí účast na Bohu. Nikde jinde než v Církvi nemůžeme ničeho podobného dosáhnout. Proto je tak důležité být součástí pravoslavné církve, mít podíl na její jednotě. Lidem odchovaným světským myšlením je nepříjemné, když se hovoří o „kanonické církvi“ a vidí v tom nějakou právní normu, čili cosi neduchovního. Ve skutečnosti se pod pojmem „kanonická církev“ myslí jednota Těla Kristova. Jenom v této jednotě se můžeme stát jedním s Ježíšem Kristem. Nemůžeš se přece sjednotit s Kristem, když stojíš mimo Něj. Nemůžeš mít jednotu s Otcem bez Syna a Svatého Ducha. Buď je člověk v plné jednotě, nebo stojí vně Těla Kristova. I kdyby to bylo jen o milimetr vedle, je to stále mimo. Proto nepřijímáme žádné rozkoly. I jeden milimetr může být nekonečnou vzdáleností od Božího Těla. Plná jednota je předpokladem Bohem ustanoveného přebývání v Bohu.
Dávejme pozor, abychom slyšeli Otcův hlas, který dnes zní nad vodami. Je to zázrak, že se země nerozsypala při hřmění tohoto hlasu. Jen díky jeho lásce a milosti nám uši neshořely a ušní bubínky nepopraskaly. Jen díky Boží trpělivosti s člověkem, která se zjevila v Kristu, zní tento hlas tak, že ho můžeme snést.
Když padají a vybuchují bomby, třeseme se hrůzou. Když hromy hřmí, máme strach. Jenže když zní hlas nebeského Otce, zíváme, a když je hlásáno slovo Boží, usínáme. A dnes jsme slyšeli slovo samotného Boha Otce, který i dnes skrze ústa sloužícího duchovenstva zahřměl ve všech našich chrámech: „Toto je Syn můj milovaný, v něm je mé vyvolení.“ Tato slova řeší všechny naše problémy, vyhání všechny pochyby. To, co řekl o svém Synu, se vztahuje i na jeho mystické Tělo, čili na Církev: „Toto je Církev moje milovaná.“ Pravoslavná, apoštolská. Není uzavřená, ale otevírá se všem. „Avšak mimo ni mne neuvidíte.“ Jak praví svatý mučedník Kyprián Kartagenský: „Komu Církev není Matkou, tomu ani Bůh není Otcem.“ (PDF plakátek) Hle, jak velká čest pro nás, jaké požehnání máme v Církvi! Vždyť Otcova láska a Jeho vyvolení se vztahují nejen na Jeho Syna, ale i na Církev. Všichni, kdo jsou její součástí, se tím stávají Božími milovanými a vyvolenými.
A dále čteme, že se otevírají nebesa. Komu se otevírají? Jak připomíná sv. Řehoř Palama ve svém kázání na tento svátek, nebesa se otevřela Pánu Ježíši Kristu. Z náruče Otcovy sestupuje Duch Svatý, jenž z Otce vychází a na Synu spočívá. Nevychází ze Syna, jak tvrdí proti učení Církve ti, kteří při svém rozumování smrtelně uklouzli a dodnes letí ze srázu, aby se na konci svého pádu roztříštili kvůli svým herezím. Takoví se nikdy nepoučí. Oni i s těmi, kteří jim uvěřili, se poznávat Boha už nenaučí. Výjimky se dějí jen mimořádně zvláštním Božím řízením. Většinou je to však s nimi spíše naopak - pronásledují ty, kteří jsou ještě nositeli pravé víry. Tedy nositele pravého světla, čili nositele samotného Pána.
* * *
Bratři a sestry, v naší Církvi je Duch Svatý a nebesa jsou zde stále otevřená. Od historické události Sestoupení Svatého Ducha na apoštoly, což se stalo padesátého dne po Vzkříšení Kristově, se v pravoslavné církvi nebesa nikdy nezavírají. Zavřou se až v den strašného soudu. Tehdy se uzavře brána a již nebude moci vstoupit, kdo doposavad nevešel skrze pravoslavnou církev mezi vyvolené Boží. Tím chodníkem, jímž kráčíme ze země na nebe, jsou svaté Tajiny. Tato stezka vede přes celý podnebeský prostor, kde jsou mnohé nástrahy, a kdo odbočí a sejde z tohoto chodníku vedoucího vzduchem vzhůru, padá dolů, jak to vidíme symbolicky zobrazeno na některých ikonách.
Slyšeli jste dnes, že se při božské liturgii místo obvyklé Trojsvaté písně zpívá hymnus, který Církev pěje při svatém křtu: „Kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.“ Tato sváteční změna v liturgii je vzpomínkou na staré doby, kdy se v den Zjevení Páně konaly společné křty. Tento krásný biblický hymnus má i nám připomínat, že jsme se při svém křtu oblékli v Krista! A že se i pro nás otevřela nebesa a zůstávají nám otevřená po celý pozemský život - nepromarněme toto pozvání!
V Církvi dostáváme od Boha síly a inspiraci k životu podle Boží vůle. Neříkejme, že nemáme síly ke zbožnému životu! Síly nám dá Boží blahodať. To, co nám ve skutečnosti schází, je dobrá vůle konat zbožné skutky. Spíše se nám chce páchat všeliký hřích, než se namáhat pro dobro. Přejeme si závidět, přít se, lhát, krást, smilnit či se dopouštět jiných hrozných věcí. Občas dokonce prosíme Boha o pomoc, když toužíme provádět něco, co je ve skutečnosti dle vůle ďábla. Vyučme se proto nejprve, co si vlastně máme přát a oč usilovat. A to nás učí Boží Syn a Duch Svatý v Církvi. Ježíš Kristus nás nikdy nevede k ničemu, co není v souladu s vůlí Jeho Otce. Duch Svatý v nás nikdy nepodněcuje žádnou myšlenku ani pohnutku, která není dle přání Otce. Nikdy nám Bůh, bratři a setry, nepomůže v konání zla. Nikdy! Zpytujme své úmysly a přání, abychom zjistili, zda se jedná o zbožnost, které nás naučila Církev, nebo zdali pocházejí od nepřítele.
Jako pravoslavní křesťané věříme ve zjeveného Boha Otce, Syna i Svatého Ducha. Věříme, že spásonosným způsobem přebývá a spočívá v církvi pravoslavné. Nikde mimo ni. Jen zde se s Ním sjednocujeme, zde s Ním žijeme, zde se od Něho učíme. Tady žijeme podle Jeho vůle ponoukáni silou Ducha Svatého. A nebesa jsou nám otevřená. Proto křesťané, jak o nich kdysi říkali, „žijí na zemi, chodí po zemi, ale jejich mysl a srdce jsou na nebesích“. To nejsou, bratři a sestry, bajky a krásné pohádky. To je naše církevní realita. Realita tohoto svátku. Odpoutejme se tedy srdcem od země, rozkladu a záhuby, od všeho pomíjejícího, co jednou každopádně pomine! Poutejme se k věčnosti, k nepomíjejícímu světu, k Tomu, kdo je pravdivý a svatý. A to je Bůh náš, přítomný v Církvi, rozdílející se lidem ve svaté tajině přijímání. Ano, takovým podivuhodným způsobem - svou Krví a Tělem se nám Bůh dává jako pokrm ke sjednocení s Ním. Vezmi, jez a pij! Oblékl ses v Něho - jez Jeho Tělo a napoj se Jeho Krví, a to je vše, čeho je ti zapotřebí. Život v Bohu je všechno, co ve skutečnosti potřebujeme. Žijíce v Bohu, bratři a sestry, pociťujeme společenství Církve, pak můžeme do hloubi svých duší prožívat naše bohoslužebná shromáždění. To je tak krásný pocit, že se nemůže poměřovat s žádným jiným dobrým pocitem. Takto zde a v čase vykročíme na cestu vzhůru vedoucí do věčnosti. Bránou je Církev naše svatá, která je „sloupem i upevněním pravdy“ a v níž jsou nebesa otevřena; tudy se vine stezka do království nebeského, království světla. A v záři tohoto světla nechť oslavujeme jediného pravého Boha, zjeveného v Trojici a oslavovaného Církví Kristovou už zde na zemi. Bůh se nám zjevuje!
Připraveno na základě „Kázání na svátek Zjevení - křtu Páně 2011“ od jeromonacha Rafailo Boljevič (upraveno, místy zkráceno a jinde mírně rozšířeno dle jiných zdrojů). (Převyprávěno dle původního překladu, který podle audiozáznamu přel. a drobné korekce přičinil: KM; výchozí český překlad je na www.pravoslavi-strilky.cz)
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1444 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 874 do č. 877)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.